Benátky nad Jizerou 21.3.2023
První čtení: Leviticus 19, 11-18
Druhé čtení: List Židům 13, 1-3
Evangelium: Mt 22, 35-46
Roman Zábrodský
Milé sestry, milí bratři,
vítám vás dnes při mimořádné pobožnosti u nás v kapličce. Dnes jsme sešli, protože se společně chceme modlit za oběti rasismu, ale i za oběti jiných šovinismů a nenávisti obecně.
Téma nenávisti a lásky k bližnímu je jedním z ústředních témat Staré Smlouvy i Nové Smlouvy. K celému tématu lásky k bližnímu, která překračuje hranice naší existence a stírá mezi jednotlivci i skupinami jakékoli hranice, se vyjadřuje tradiční literatura apoštolských otců i rabínská literatura.
Láska k bližnímu a odsouzení nenávisti to je úhelný kámen Zákona i Proroků, tak by se přesněji mohlo definovat stanovisko obou zmíněných tradic, tedy tradice křesťanské i tradice judaismu.
Důležitou otázku, kterou si můžeme sami sobě klást je, proč? Proč obě tradice i jejich posvátné texty kladou důraz na všeobecné lidské bratrství/sesterství, lásku k bližnímu a naopak netoleranci nenávisti jako projevu hříšnosti lidského srdce?
Ježíš v Evangeliu podle Matouše 22, 37 na tuto otázku odpovídá zřetelně.
“Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.”
Tímto citátem se Ježíš odkazuje na verše z Dt 6, 4-9, který byl známý Božímu lidu Izraele tehdy i dnes. Tento verš je ústředním textem vyznání víry. Ježíš však zároveň i vykládá tento verš ve vztahu mezi Bohem a lidem:
“Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Jinými slovy akcentuje potřebu naučit se milovat člověka, aby se člověk ve věčném vztahu “Já - Ty”, naučil milovat Boha. Bez tohoto porozumění není možné budovat vztah s osobním Bohem, Hospodinem.
Rabbi Akkiba říká: „BUDEŠ MILOVAT SVÉHO BLIŽNÍHO JAKO SEBE – toto je základní princip Tóry“.
Dosvědčuje to i tradice Chasidského hnutí 18. století z úst rabbiho Nachmana, který v hledání věčného vztahu mezi Bohem a člověkem právě tuto tezi akcentuje. Zároveň svým působením i mimo chasidskou a židovskou náboženskou obec dosvědčuje, že ono milování bližního se nevztahuje pouze na určitou skupinu obyvatelstva, ale na celé lidstvo.
Podobnou akcentaci můžeme číst i v epištole Židům 13, 1:
“Bratrská láska ať trvá; s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly.”
Je proto nutné překračovat hranice, které nás odlišují, protože láska a empatie nás spojuje.
Bůh miluje jinakost, protože láska k Bohu se projevuje odlišnými způsoby. Tak jako jsme se my lidé naučili různými způsoby milovat sebe sama i mezi sebou navzájem, projevujeme tuto lásku, která je především duhovým spektrem lásky i ve vztahu k Bohu.
Proto Bůh odsuzuje nenávist mezi lidmi.
Ibn Ezra ve svém komentáři k verši z Lv 19, 17 לֹֽא־תִשְׂנָ֥א אֶת־אָחִ֖יךָ בִּלְבָבֶ֑ךָ
říká, „pro nenávist, která panovala mezi lidem Božím, byl zbořen Chrám.” Proč? Protože láska je součástí Božího Zákona, a pokud si Boží lid toto přikázání „milovat bližního”, nevštípil do srdce, nemohl milovat Boha.
Ramban ke stejnému verši dodává:
Protože ti, kdo nenávidí člověka, skrývají ve svých srdcích svou nenávist. Jak se říká: „(Kdo vyznává lásku k Bohu v textech vyznání víry Dt 6, 4-9) a nenávidí, lže navenek i sám sobě.“
Dále komentuje: „Verš říká, že nebudeš nenávidět svého bratra ‚ve svém srdci‘. Zákon ale zakazuje veškerou nenávist, i když se děje otevřeně, ne pouze ve tvém srdci.“
Jestliže Bůh miluje jinakost a nenávist mu je odporná, musíme se dále ptát proč. Proč je Bohu odporná nenávist mezi lidmi?
V základu jsme si již odpověděli. Ten, který nenávidí lidi, ať už kvůli čemukoliv, nemiluje Boha. Milovat Boha je ale úhelný kámen celého svědectví Božího lidu a základní princip dějin spásy.
V tomto smyslu vypovídají téměř shodně nejen rabínské autority, které jsme si představili, ale i apoštolští otcové jako např. Tertulián či Origénes.
Nenávist vůči bližním - a definujme tento pojem “bližní”, v celé své platnosti, tedy k lidem obecně,- je výsledkem jednání jako je závist, žárlivosti nebo pomstychtivost. Výsledkem nenávisti může být i krajní mezní jednání. Tímto jednáním je násilí.
K této otázce se vyjadřuje i myslitel Emmanuel Lévinas. Upozorňuje ve svém díle “Míra lidství”, na biblický příkaz “Nezabiješ”, který chápe jako základní prvek vztahů v lidské společnosti.
Vysvětluje, že „v odrazu tváře toho druhého, jsme schopni nejlépe poznat sami sebe, ale zároveň i toho druhého.” Proto násilí, či nenávist při poznání tohoto druhého není myslitelná. Uvádí tuto myšlenku v praxi, kdy poukazuje na tragédii šoa, kdy lidé v koncentračních táborech (Židé, Romové i homosexuálové), získávali čísla a ztráceli svá jména. Ona čísla jsou pak maskou, která překrývá jejich tvář. Maska, o které Levinas mluví, má jediný úkol - dehumanizaci jednotlivce, na kterém se pak snadno páchá násilí. V tomto smyslu funguje i nenávist, podobně i jiné výše zmíněné hříchy, které vedou k nenávisti, jako maska na tváři bližního, která pro mě zakrývá jeho lidskost.
Není nutné připomínat, že příkaz „nezabiješ”, který zdůrazňuje Levinas, je příkazem proti násilí, jako konečné formy nenávisti k druhým. Jiné znění tohoto příkazu by mohlo znít: „nebudeš nenávidět”. Není nutné dále ani připomínat, že tento příkaz má univerzální platnost a nevztahuje se pouze na uzavřenou skupinu lidí, nýbrž na celé lidství.
Jako křesťané a obecně věřící, vnímáme nenávist jako hřích, neboť dehumanizuje člověka, našeho bližního.
V Písmu také čteme: “Miluj svého bližního jako sám sebe.”
Jsme si vědomi, že zlo bychom nechtěli pro sebe, a tudíž ani pro druhého.
K tomu dodává rabi Akiva, že člověk není ze své podstaty schopný pochopit podstatu toho druhého natolik, aby ho mohl milovat. Avšak shodně podle Akivy i Ibn Ezry je nutné přát druhému člověku stejné dobro jako sobě samému. Oba myslitelé takto vykládají verš z Lv 19, 18 “Miluj svého bližního jako sám sebe.” Požadují stavět dobro bližního na úroveň svého. Shodují se, že k naplnění tohoto příkazu je zapotřebí základní respekt.
Všechny důkazy o hříchu nenávisti, které jsme si představili z židovské a křesťanské tradice, vysvětlují, že bez lásky k člověku nejsme schopni milovat Boha. Proto nenávist vůči člověku, tedy rasismus a podobné šovinismy (jako je xenofobie, antisemitismus či homofobie) se staví svou podstatou proti lásce ke Stvořiteli.
Bože, náš Stvořiteli, prosíme tě, abys nás posiloval v našem úsilí milovat své bližní i sama sebe. Abys nám pomáhal zdolávat překážky v našich lidských, pozemských vztazích a učil nás krásy v mnohosti, neboť v mnohosti je Jednota. Modlíme se i za oběti lidské nenávisti a naší zaslepené nečinnosti, abys jim dodal sílu čelit našemu hříchu. Zároveň však prosíme, aby to nebylo zapotřebí.
Amen