Jak to vzniklo?

Inspirací pro práci proti rasismu v České republice je německý evangelický teolog Jürgen Micksch, který v průběhu času založil celou řadu dnes velmi významných organizací – Nadaci pro Mezinárodní týdny proti rasismu, první německý časopis pro bezdomovce „Biss“, podobný našemu Novému prostoru, organizaci na pomoc uprchlíkům Pro Asyl, Mezikulturní týdny, Abrahámovské fórum v Německu a další. Úspěch a postupný, avšak zásadní růst těchto iniciativ spočíval především ve vytrvalosti, dlouhodobosti a ochotě spolupracovat s velmi různými subjekty.

Pár slov k rasismu od Mikuláše Vymětala

Rasismus je termín, o němž se u nás příliš nemluví, a když, tak v podobě jeho odmítnutí. Je to však závažný fenomén, jemuž je potřeba se stále znovu stavět a oponovat mu, jak na rovině osobní – každý sám u sebe, tak také společenské a politické.

Rasismus může být zaměřen proti velmi různým skupinám a také se různě projevovat. Jak však být solidární s oběťmi rasismu? Pro začátek by mohlo stačit nedívat se stranou tam, kde se všichni stranou dívají a nemlčet tam, kde většina mlčí.

V Čechách je rasismus z vědomí společnosti často vytěsněn, aniž by zmizel – na jednu stranu se zdůrazňuje, že u nás žádný rasismus není, a proto proti němu nemusíme nic dělat, na druhou jakékoliv zmínka o rasismu vyvolává obrovské reakce. Problematické je pak už pouhé používání slova rasismus, spojené často s pohrdavými verbálními útoky na ty, kteří se proti rasistickým útokům brání.

Otázka rasismu není snadno vyřešitelná – ostatně stejně jako žádné důležité lidské téma. Neznamená to však složení rukou v klín, naopak nutnost se angažovat. V různých podobách sužuje rasismus celou evropskou společnost – na východě i západě. Rasismus vůči východoevropským zaměstnancům nepochybně přispěl k brexitu – odchodu Británie z Evropské unie. Ke svobodě slova a politického přesvědčení patří také to, že extremisticky rasistické politické strany najdeme v celé Evropě. Středo- a východoevropský rasismus je však přece jen rasismem jiné ligy.

Rasismus společnosti škodí a je nebezpečný – a naopak osvobozování se od rasistického myšlení i jednání umožňuje, aby se ve společnosti podstatně lépe žilo představitelům menšin i většin. Umožní to vzájemné kulturní obohacení – a také to, že se členové společnosti budou lépe a bezpečněji cítit. Tam, kde se omezuje rasismus, roste totiž ve společnosti vzájemná důvěra – a také důvěra v její instituce.

Zapojte se také - pro začátek třeba jen drobnou aktivitou. Ukážeme vám, jak na to