(Bohoslužby na V. Neděli postní ve Varnsdorfu a České Kamenici, dne 26. 3. 2023)
Introit: Bože, zjednej mi právo!
(Žalm 43,1)
Pozdrav:
Milí sourozenci v Kristu, přátelé,
pátá neděle v postu se nazývá Judica, a ti kdo touží po spravedlnosti,
se oprávněně obrací k nebi, jako míře všeho práva, protože žádný strom neroste až k oblakům.
Jeden americký politik kdysi napsal o otroctví: „Bojím se při pomyšlení, že Bůh je spravedlivý.“ Jeho slova by se v mnoha ohledech dal vztáhnout i na dnešní situaci, kdy jsme svědky rostoucího sobectví, nespravedlnosti při rozdělení prostředků,
a latentního rasismu. Zdá se, že rapový zpěvák LIPO má ve své písni: Trvalo tři generace pravdu. Jsou zde limity, na něž při posuzování druhých narážíme, je těžké se zbavovat předsudků, je nesnadné si je přiznávat. A v tom nám pomáhá naše víra velmi účinně, vědomí bezmezné lásky Boží k člověku musí vézt i v důvěru, že Bůh nespravedlnost soudí, že nad nimi vyřkne své poslední, definitivní slovo. I to je naše naděje.
Slavme tedy dnešní bohoslužby ve jménu toho, kdo je láska, oběť i povzbuzení, ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého
Amen+
I. Píseň: Zpívejme společně první naznačenou píseň: (ve Varnsdorfu) 763 Všech věků mocný králi. V České Kamenici 702: Krásná je Modrá obloha.
Modlitba: Společně se modleme:
Pane Ježíši Kriste, víš o nás všechno,
Jako jsi věděl o svých učednících, znáš naše tápání,
naše pochybování, naši slabost a únavu.
Víš dobře o našich trápeních i nepravostech,
a přece nás nenecháš padnout.
Znovu nám pomáháš na nohy,
tiše a laskavě nás nabádáš
a dopřáváš nám radost z toho, že se k Tobě můžeme vracet
a s úlevou Tě nalézt,
tak jako se tažní ptáci se zanedlouho začnou vracet po dlouhé zimě domů.
Děkujeme Ti, Pane,
že se můžeme těšit z přicházejícího jara.
Dej, prosíme: jako jarní vítr, který ze všech koutů
odvane všechno staré, ošklivé a nepotřebné,
ať působením Tvé lásky zmizí i z našich duší všechna malomyslnost, nedostatek odvahy k Tvému následování, netečnost a sobectví.
Naplň naše někdy umdlená srdce
novou radostí z toho, že se k nám hlásíš
a že mi se můžeme hlásit k Tobě.
Amen!
Vyznání vin: Ztišme se nyní všichni a vyznejme společně naše viny:
Milostivý Bože,
v pokoře se chceme v tuto chvíli rozpomenout na všechny ty situace, kdy naše myšlení, slova i skutky svědčila o všem jiném, jen ne o tom, že jsme tvoji služebníci.
Před tebou, Pane Bože, vyznáváme svůj hřích.
Potvrďme své vyznání společně a hlasitě slovem: Vyznávám.
A přece k tobě přicházíme s nadějí na odpuštění - pro milost tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás byl vzkříšen, zahladíš i naše viny.
Potvrďme svou víru společně a hlasitě slovem: Věřím.
Tvoje odpuštění nás vede k tomu, abychom dovedli narovnat vztahy k lidem kolem nás. A tak teď chceme odložit všechen hněv, výčitky i pocit křivdy a odpustit těm, kdo nám ublížili.
Také rozhodnutí odpustit potvrďme společně a hlasitě slovem: Odpouštím.
Amen +
Slovo milosti: Radujte se, neb nám všem, kdo jsme upřímně vyznávali, zní slovo milosti:
Kdykoli takto ve svých srdcích vyznáváme,
nepochybujme, že máme skrze utrpení a smrt Kristovu odpuštění hříchů.
Odpuštění budeme mít, dokud v tomto smýšlení setrváme,
bez ohledu na to, že je při nás ještě mnoho slabosti.
To vše je zakryto smrtí Kristovou.
Amen+
Pozdravení pokoje: Pozdravte se navzájem úsměvem a zamáváním, pozdravením pokoje. Neboť je psáno: Přistupuješ-li před oltář, usmiř se se svou sestrou nebo bratrem.
Píseň: Ve Varnsdorfu: Zpívejme žalm 69, v Evangelickém zpěvníku pod číslem 85.
V České Kamenici píseň 228 ve zpěvníku Svítá: Ó Pane můj.
I. Čtení: První čtení je vepsáno do knihy Jonáš, 1 kapitoly, verše 13 – 16.
Lodníci se pokoušeli veslovat zpátky k pevnině, ale marně.
Moře totiž bouřilo stále silněji. 14Nakonec tedy volali k Hospodinu: „Prosím, Hospodine, kéž nezahyneme kvůli smrti toho muže. Netrestej nás za prolití nevinné krve! Vždyť ty sám, Hospodine, konáš svou vůli.“ 15Pak Jonáše hodili do moře, a moře přestalo zuřit.
16
Mužů se zmocnila veliká bázeň před Hospodinem. Obětovali Hospodinu a zavázali se mu sliby.
Píseň: Zpívejme společně píseň: Nás zavolal jsi Pane, v Evangelickém zpěvníku pod číslem 315.
II. Čtení: Druhé čtení, na němž je založeno i kázání, najdeme v listu Jakubově. Kapitola 2. verše 1 - 4.
Bratři moji, nespojujte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista s předpojatostí. 2Co když do vašeho shromáždění přijde člověk v nádherných šatech a se zlatým prstenem a za ním chudák ve špinavých hadrech? 3Budete-li se věnovat tomu nádherně oblečenému a řeknete mu: „Posaď se prosím sem,“ ale tomu chudákovi řeknete: „Někde si stoupni nebo si sedni na zem“ – 4copak tím mezi sebou neděláte rozdíly? Neposuzujete lidi špatným měřítkem?
Kázání:
Milost našeho Pána, láska Boží a společenství Ducha svatého, ať je se všemi námi. Amen.
Milí přátelé,
někdy je to buď, anebo a nic mezi tím. Rozhodujeme se, jsme nuceni zaujmout stanovisko, i kdyby nás to mělo stát postavení, prestiž nebo teplé místečko. A někdy je nám nechán manévrovací prostor, zadní vrátka, úniková cesta. Rozeznat obojí tyto situace je projevem moudrosti a zaměňovat je se nevyplácí. Před několika tisíci lety se mladá církev mohla stát nositelem řádu, v němž by ženy byly rovny mužům, sociální péče by omezila chudobu v římské říši a svět mohl být poprvé bez otroctví. Tak to alespoň líčí vědec a theolog Martin C. Putna. V mnohém má pravdu a člověku je smutno, že jsme jako křesťané tuto šanci nevyužili a místo toho řešili svoje vlastní, vnitřní spory. A dnes? Poučili jsme se?
Dva tisíce let dějin církve jsou plné nesmírné odvahy i zbabělosti, někdy jsme svými slovy držely nespravedlivé systémy, dodávaly jsme zdůvodnění pro rasismus
i otroctví. Ano, i to je náš příběh. Je tu však i jiné vyprávění – myslím na statečného Jana Husa, který definoval svobodu svědomí. Na Mikuláše Biskupce, který jako první v dějinách odmítl trest smrti; na Petra Chelčického, jenž upozornil na vztah mezi mocí, útlakem a odmítnutím křesťanské lásky ve středověké společnosti. Nebo mi tane na mysl William Wilberforce, který se zasloužil o zrušení obchodu s otroky v celém britském impériu. A samozřejmě je zde Martin Luther King, baptistický kazatel, bojovník za rovnost mezi rasami. Tito lidé stáli před rozhodnutími, buď, anebo. Museli ukázat barvu, domýšlet své výroky i ideály do netušených souvislostí. Dříve nebo později každý z nich došel k poznání, že kořenem všeho zla je umělá nerovnost mezi lidmi na základě sociálních rozdílů: chudoba cti netratí, ale svobody nepřidá.
Že společnost je plná skleněných stropů, jimiž se díváme nahoru, ale chceme-li výše vystoupat, narazíme na neviditelnou překážku. Naším úkolem je bořit tyto stropy, mluvit o nich, nepřetržitě stát na straně lidí, kteří jsou společností ostrakizováni na základě rasy, původu nebo orientace. Není to lehké a někdy si sáhneme i na vlastní nedostatečnost, na vlastní předsudky a kolísání. Věříme-li však v Boží milost, necháváme se vézt pryč z osidel vlastních předporozumění. Vždyť naše víra roste v upřímnosti vztahu k Bohu i k druhým, i k sobě. Nechceme-li na sebe toto břímě vzít, je naše víra planá a zbytečná, opravdové opium, které nás má jen uchlácholit.
Mnohdy nás v našich povinnostech, v naší službě předčí ti, od kterých bychom to nečekali. Lidé bez křížku nebo kalichu na krku, lidé ze sousedství, kteří to občas vezmou za nás. Jako v příběhu o Jonášovi, námořníci se zdráhali splnit prorokovu výzvu, aby jej hodili do moře a tak, že se zachrání. Když nebylo zbytí a jejich loď jako přikovaná stála na mořském středu a bouře neutichla, vzali Jonášova slova teprve vážně a hodili jej do rozbouřených vod. Buď, anebo…Jak bychom se zachovali my? Není naše loď na rozbouřeném moři nespravedlností výzvou, abychom se zbavili všeho svatouškovství a mluvili otevřeně o tom, že se nám vlastně vede dobře a že u velké části naší společnosti tomu tak není – myslím na nízké platy, na matky samoživitelky, na nerovnost v přístupu ke vzdělání. Mlčíme, a tak za nás mluví jiní,
a ne vždy s dobrými úmysly. Zachrání nás velryba připluvší z Božího rozhodnutí?
Nač ještě čekáme.
V listu Jakubově je naše rozhodování ještě přísněji posuzováno. Nějak máme blízko k lidem s pečetními prsteny, kteří si sedají do předních lavic jaksi automaticky. Štěbetavým hlasem si šuškáme, že i on nebo ona přišla mezi nás, jsme potrhlí po celebritách. A když přijde žebrák, bezdomovec do našeho sboru? Jak se k němu chováme? Někam si sedni, zní naše příkrá věta, hlavně se nezamazat. Je to správné? Jakub to vidí jasně a vyzývá nás, abychom za svoji přijali Ježíšovu slávu a ne slávu tohoto světa. Tedy: buď, anebo. Není žádný prostor k rozhodování, není žádné výmluvy, která by nám měla ulehčit náš výběr. Vaše slova buď ano, ano, ne, ne – co nad to jest, od zlého jest – zní nám v uších Ježíšova slova.
V tom „lidském“ postoji je mnoho předsudečného, nějak vycházíme z toho,
že movitý nebo významný člověk je prověřený společností a může být oporou našemu křehkému společenství a co čekat od bezdomovce, že…Nějak se nám vytrácí vědomí, že my sami jsme bezdomovci ve světě širém a že náš pravý domov není zde a tady, ale v Božím království, tedy tam a teď. Možná, že si to neradi přiznáváme, možná,
že se držíme tohoto světa jako klíště, možná, že nemáme tu pravou důvěru, možná, že se nám z našeho světa nechce – vždyť je tak přehledný a jasný a kdo by se namáhal…
V tomto regionu o rasismu a předsudcích není radno mluvit nahlas – každý z nás má nějakou negativní zkušenost a je těžké se znovu dívat s úsměvem na někoho,
kdo patří ke skupině, jejíž výrostci mne třeba okradli o peněženku, dělají rozbroje nebo se nevhodně chovají. Moc dobře vím, jak těžké to je odpustit, nedívat se s předsudkem, jak se znovu usmát. Bohudík nám nezbývá jiné, než rozhodnutí Bohem vykoupeného člověka, naše ano není na nás, ale na Boží lásce, důvěřujme mu i v této chvíli – vyplatí se to. Na něj můžeme odložit naši slabost a zvítězit v lásce, která nemá konce.
A dovolte mi ještě jednu, závěrečnou myšlenku. Náprava tohoto světa se nesmí řídit jeho pravidly. Chceme-li skutečně pomoci, ať jsme prosti veškeré nabubřelosti, zdánlivě blahosklonné trpělivosti nebo velkorysé shovívavosti. I Ježíš sám šel mezi nás jako člověk, bez privilegií, okázalosti, ale jako ten nejchudší, narozený jako bezdomovec, žijící jako vyvrhel, zabitý jako zločinec. Tedy, buď, anebo…
Amen
Píseň: Ve Varnsdorfu: zpívejme společně píseň: Slunce pravdy, milosti ve zpěvníku pod číslem 765. V České Kamenici ze zpěvníku Svítá píseň 135: Posila na cestu.
Sborové ohlášky: Sbírka jde na postní sbírku církve.
Přímluvné modlitby: Skloňme se k přímluvné modlitbě, mezi prosbami volejme: Pane, smiluj se!
Hospodine, Pane náš a Otče,
Všechno, co máme, máme díky tvé veliké lásce a milosrdenství.
Vyslyš tedy i prosby, které ti dnes předkládáme:
Pamatuj, prosíme, na svoji církev po celém světě.
Usmiřuj spory a veď ji k jednotě.
Obnovuj ji tam, kde je mocná a pyšná, posilni ji tam, kde je skomírající, slabá či pronásledovaná.
Pane, smiluj se!
Dej, ať v ní vždy vládne tvůj Duch a ne naše lidské sobectví, aby se v ní a skrze ni mohli lidé setkávat s tebou.
Prosíme, zachovávej a obnovuj i tento sbor.
Pane smiluj se!
Zastavuj nenávist, které je mnoho na celé zemi.
Buď s trpícími, pronásledovanými, vězněnými.
Usmiřuj nás s celým tvým stvořením.
Uč nás šetrně zacházet se zemí, kterou jsi nám dal, i s rostlinami a tvory, kteří jsou na ní.
Pane, smiluj se!
Prosíme Tě za rodiny, ať jejich členové žijí v úctě a vytvářejí sobě krásnější domov, než jaký jsi měl Ty, když jsi přišel mezi nás.
Prosíme Tě za rodiny, aby nepodléhaly tužbě smutek, samotu nebo prázdno vyplnit konzumem a nakonec upadly do dluhů.
Prosíme za Ty, kdo jsou nyní osamělí, ztratili v minulých dnech někoho blízkého.
Buď Ty sám hostem u prázdných stolů, kde je prostřeno pro někoho, kdo chybí.
Pane, smiluj se!
Dávej moudrost a pokoru všem, kdo druhým vládnou.
Nezapomínej, Pane, na ty, na které my v našich modlitbách zapomínáme.
Pane, dej nám čas na život s Tebou a nyní na modlitbu, kterou neumíme říci nahlas.
A tak všechny naše modlitby, myšlenky a snahy vložme slovy modlitby Páně
do rukou toho, který je i jako malé dítě Bohem, který byl mezi námi Synem
a bratrem a který bude na věky a na vždy zůstane naším průvodcem:
Otče náš!
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno Tvé.
Přijď království Tvé.
Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Neboť Tvé je království i moc i sláva na věky.
Amen.
Poslání: /Vyslechněme slova poslání a požehnání. Prosím, povstaňte/:
Slova poslání jsou vepsána v listu Židům, 5. kapitole, verše 1 - 10:
Každý velekněz bývá vybírán z lidí, aby jako jejich zástupce přinášel Bohu dary a oběti za jejich hříchy. 2Dovede být shovívavý k nevědomým a zbloudilým – vždyť i on sám podléhá slabosti, 3a proto musí obětovat nejen za hříchy lidu, ale i za vlastní. 4Tuto čest si nikdo nemůže přivlastnit, ale musí ho povolat Bůh tak jako Árona.
5Právě tak si ani Kristus nepřivlastnil slávu velekněze, ale dal mu ji Ten, který mu řekl:
„Ty jsi můj Syn,
já jsem ode dneška Otcem tvým.“
6A jak říká zase jinde:
„Jsi knězem navěky
podle řádu Melchisedechova.“
7On za svého pozemského života přinášel s hlasitým křikem a slzami modlitby a prosby Tomu, který ho mohl uchránit před smrtí, a ve své úzkosti byl vyslyšen. 8Ačkoli byl Boží Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti. 9Jakmile dosáhl cíle, stal se pro všechny, kdo jej poslouchají, původcem věčného spasení, 10když ho Bůh jmenoval veleknězem podle Melchisedechova řádu.
Amen.
Požehnání: Přijměme v srdci a do všeho našeho myšlení, konání a mluvení, našeho pobývání pod nebesy následující požehnání:
„Hospodin strážce tvůj,
Hospodin zastínění tvé tobě po pravici.
Nebudeť bíti na tě slunce ve dne ani měsíc v noci.
Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé.
Hospodin tě ostříhati bude, když vycházeti budeš i vcházeti, od tohoto času
až na věky.
Amen.“
II. Píseň: Závěrečnou písní dnešního shromáždění bude píseň:
Jednou budem dál. Najdete ji v evangelickém zpěvníku pod číslem 781.
Modlitba jednoho každého.
SDG