Hospodine, Bože světa,
stvořil jsi nás tak, že jsme každý jiný – lišíme se vzhledem, barvou kůže, názory, povahou. Některé věci nás však skoro všechny spojují – touha po dobrém životě, po lásce, po tom, aby nám ti druzí rozuměli. Naše odlišnosti se mohou doplňovat a společně můžeme vytvářet kousek krásného a harmonického světa. Ale nedaří se nám to. Neumíme se domluvit. Bojíme se těch druhých – a často zbytečně. Prosíme tě o moudrost k chápání druhých, o toleranci, o soucit.
Myslíme nyní na Duchcov a na ty, pro které je domovem. Prosíme za ty, kteří se v něm špatně cítí – za ty, kterým někdo ublížil, manželský pár, který byl ztlučen, ale také za ty, kteří jsou z toho křivě kolektivně obviňováni. Prosíme tě i za ty, které zaslepuje vlastní pocit spravedlnosti a chtějí ji vzít do vlastních rukou. Lékaři lidských duší, prosíme – uzdravuj vnitřní zranění, otevírej oči zaslepeným, uč toleranci a přátelství, osvobozuj od vzájemného strachu, který tak často vůbec není opodstatněný. Dej, ať se dobře žije i obyvatelům Duchcova, těm chudým i bohatým, těm s tmavou i světlou barvou kůže.
A nás, kteří v Duchcově nežijeme, zbavuj samospravedlnosti, uč nás chápat i ty, kteří myslí a vnímají jinak. Uč nás o druhých dobře smýšlet – i o Duchcovských.
Prosíme, dej nám zažít, že i v Duchcově se naplní, to, za co prosil už žalmista: „Láska a pravda se spolu setkají, spravedlnost a pokoj se políbí. Ze země vyraší pravda, z nebe bude shlížet spravedlnost. Hospodin dopřeje dobrých časů.“
(Mikuláš Vymětal)