Vážení přátelé, sestry a bratři,
21.března začalo jaro – a současně je také Mezinárodní den proti rasismu. Roku 1960 policie v jihoafrickém Sharpeville zastřelila celkem 69 pokojných demonstrantů za svobodný pohyb černých obyvatel JAR po rodné zemi. O devět let později byl OSN vyhlášen Mezinárodní den proti rasismu, který se později rozvinul do týdne a týdnů proti rasismu v Německu a Dnů proti rasismu u nás. Dny proti rasismu zavádí do ČR právě naše církev, a v jejich rámci se kromě parlamentního semináře, který proběhl právě 21. března, konají ještě tematicky zaměřené bohoslužby na mnoha místech – od Aše až po Vsetín. Myslím, že zde na Žižkově, můžeme také otevřít toto téma. Kdybych měl hledat v Bibli, na co dnes kázat, najdu toho mnoho. Nám stačí ale nalistovat si jen několik prvních stránek, kde se mluví o stvoření člověka k obrazu Božímu:
Gn 1,26-27 I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi." Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
Gn 5,1-3 Toto je výčet rodopisu Adamova: V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil jej k podobě Boží. Jako muže a ženu je stvořil, požehnal jim a v den, kdy je stvořil, dal jim jméno Adam (to je Člověk). Ve věku sto třiceti let zplodil Adam syna ke své podobě, podle svého obrazu, a dal mu jméno Šét.
Gn 9,6 Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím.
Milí přátelé, stvoření člověka a přírody spolu v Bibli souvisí. Když začíná jaro, člověk má pocit, že vidí stvoření přímo před očima – keře kvetou, stromy nalévají pupeny, ptáci roztouženě křičí už od Božího rána.
Příroda je fajn, i když člověk občas pocítí obavu, zda tak hezký svět zažijí i naše vnoučata. Když se mluví o lidských právech, určitě mezi ně patří také právo na to, zdědit nezničený svět. Otázku panování člověka nad přírodou bychom si měli nově promyslet, zatím jakoby se nám příroda stala otrokem pro nejtěžší práce, kterého využijeme až do jeho totálního zničení. Greta Thungerg dostane letos v červnu čestný doktorát teologické fakulty ve finských Helsinkách za své aktivity, jimiž varuje před důsledky globální změny klimatu, způsobené člověkem. Myslím, že si tento doktorát za své pětileté aktivity opravdu zaslouží. Dokázala totiž aktivizovat mládež v upozorňování na otázku, jaký svět jim předáme. A to souvisí hned s tou první stránkou Bible, z níž jsme si četli.
21. března byl však nejen první jarní den, ale také mezinárodní den proti rasismu. To nepochybně také souvisí s texty, které jsme slyšeli. Člověk byl stvořen k Božímu obrazu jako muž a žena. Tento text byl důležitý i pro Ježíše, připomínal ho, když mluvil o manželství. Je to text ústřední, když se opakuje během prvních devíti kapitol Bible hned třikrát.
Je to také text trochu záhadný, který byl v dějinách chápán různými způsoby: Staří rabíni, když si četli o stvoření člověka, který je muž a žena, tak si zřejmě vzpomněli na Platona, který popisuje androgyny, jež jsou současně muži a ženy, mají čtyři ruce a nohy, dvě hlavy a jsou strašlivě silní. Tak silní, že je bohové raději rozdělili na dvě poloviny, které se od té doby ve světě hledají. První člověk, muž a žena, byl tedy androgyn. Když tyto texty četli později Židé i křesťané, napadlo je opět něco jiného – když je člověk stvořen jako muž a žena, znamená to, že jsou si rovni. Myslím, že je to správný výklad. Dnes, když čtou tyto texty konzervativní křesťané, tak argumentují, že není možné nic jiného, než být muž nebo žena.
Když si dnes připomínáme mezinárodní dny proti rasismu, chtěl bych upozornit na to, že i otázka genderu k problematice rasismu patří. Rasismus totiž není jen záležitostí etnicity. Slovo rasa už je ve vztahu k lidem zastaralé, přenechme jej psům, od čivavy až po vlkodava. Lidé jsou jen jedna rasa. Rasismus jako problém se tu však stále ještě vyskytuje. Existují různé definice rasismu. Vyšel bych z takové definice, která popisuje proces, který druhým ubližuje. Rasismus znamená, že druhého na základě nějakého vnějšího znaku, který nemůže změnit, člověk zařadí do skupiny, kterou odsuzuje. Jistě existuje rasismus proti lidem odlišných etnik. Úplně stejným způsobem, kterým se u nás argumentovalo proti Romům, se ale zanedlouho začalo útočit například na muslimy a také proti lidem odlišné sexuální orientace. Celé skupině se připisuje to, co možná někdy udělal jeden její člen. Křesťané to s oblibou v minulosti ospravedlňovali také z Bible – rasismus vůči lidem jiné barvy kůže, jiného náboženství, útlak žen a také lidí, kteří nezapadali do přesných kategorií muž – žena, definovaných těmi, kdo měli rádi přesné kategorie. Jenže když si přečteme pozorně celou první kapitolu Bible, není to o definicích, ale o stvoření nádherného a pestrého světa. Když se píše o oddělení vod, píše se jen o moři. Jenže kromě moře jsou tu také potoky a řeky a ledovce a louže a jarní déšť a krupobití, mlha a beránky na obloze. Někteří teoretici chápou otázku genderu jako otázku škály mezi mužským a ženským, na které se každý někde nachází. Znamená to, že když Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, že jsou to ty krajní body a že člověk je někde mezi tím? Muži mají navíc také svou ženskou stránku a ženy svou mužskou… Nebo to znamená, že Bůh tvoří člověka s jeho intimitou, včetně té tělesné, která je tak důležitá, že ho zasahuje do hloubky jeho bytosti. Když je člověk stvořen k obrazu Božímu jako muž a žena, znamená to, že také Bůh má v sobě nějakou intimitu, která obsahuje jak mužské, tak i ženské. Jak to vypadá? Nevíme.
Ale vraťme se ke stvoření člověka k obrazu Božímu. Rabi Akiva dodává k našemu verši: „Zvláštní přízeň byla prokázána člověku, že byl stvořen k obrazu Božímu, a ještě větší láska mu byla prokázána tím, když mu bylo oznámeno, že byl stvořen k obrazu Božímu.“ (Pirkej avot 3, 18) Co to ale znamená, že člověk je stvořen k obrazu Božímu? Zřejmě to vyjadřuje to samé, co Ž 8, který jsme slyšeli: „Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.“ Tato slova vyjadřují lidskou mimořádnost a velikost, jinde to samé vyjadřuje Bible slovy, že Bůh člověka miluje, nebo že člověk je Božím dítětem. (Bible jistě zná i lidskou malost, a tak dodává: „člověk je jen vánek pouhý“, čteme v žalmu (Ž 39,6), „prach jsi a v prach se navrátíš“, zanedlouho pokračuje První kniha Mojžíšova.
V Talmudu se také dočteme, že na počátku lidstva byl jen jeden Adam, aby nikdo nemohl říkat – můj praotec Adam byl lepší než tvůj. Zřejmě k tomu máme stále sklon. Bible nám neříká, v čem se člověk Bohu podobá, v čem je ten obraz. A tak se můžeme ptát, v čem se člověk blíží našim představám o Bohu. Platón učil o dokonalých nebeských vzorech věcí, které se jen nedokonale zrcadlí zde na zemi (podobenství o jeskyni). Některá lidská slova se tak dají chápat: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský otec.“ Jenže v čem je ta dokonalost? Jsou Božím obrazem více lidé tělesně krásní, kypící zdravím, ti, kdo nás oslní svou inteligencí či šarmem než oškliví, nemocní, prostí a nenápadní? Jedna nemocná studentka napsala práci „Postižený člověk jako obraz Boží“. Když jsem nad tím přemýšlel, uvědomil jsem si, že Bible na řeckou představu „krásný a moudrý“ vůbec neklade důraz. Naopak, člověkem Božím je v Bibli často člověk nemocný – Job, pronásledovaný – David, pohrdaný a hynoucí jako žalmisté i Kristus na kříži. Bůh sám je popisován jako trpící ať utrpením svého lidu, nebo tím, že se mu jeho milovaný lid vzdaluje a odcizuje. Bůh je popisován jako milující i žárlivý. To, v čem je člověk Božím obrazem, je tedy spíše lidská schopnost žít život ve vztazích, které jsou někdy komplikované a neopětované, ve vztazích, které pro člověka kromě radosti znamenají i utrpení.
Bible však prostě říká „Člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím“. A tak zůstává tajemstvím, v čem je člověk obrazem Božím. A to je dobře, protože vlastně nemůžeme nikomu – ani tomu, koho nemáme rádi – upírat, že je Božím obrazem. Obrazem Božím je tedy i ten, kdo je pod obraz, kterého bychom – kdyby to záleželo na nás – už dávno jako obraz Boží zamítli. Je jím každý člověk, ať je jakýkoliv.
Tím, že nám Bible říká, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, nám sděluje také něco velmi důležitého. Tam, kde se člověk setkává s druhým člověkem, se setkává také s Božím obrazem. Svět je vlastně nádhernou galerií sedmi miliard Božích obrazů. To nejdůležitější na světě tedy není žádná ideologie, soustava myšlenek či ideálů, ale člověk. To, co má ve světě cenu, kvůli čemu zde svět je, jsou lidé.
Rád bych na závěr připomněl, jak náš text chápal Martin Luther King. Mluvil o snu, dokonce americkém snu. Amerika je dosud nenaplněným snem o zemi, kde spolu jako bratři a sestry mohou žít lidé všech ras, všech národností a všech vyznání. Smysl tohoto snu vyjadřují vznešená slova, slova dosahující kosmických rozměrů: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni. Stvořitel je obdařil jistými nezcizitelnými právy, jako jsou právo na život, svobodu a usilování o vlastní štěstí.“ (…) Jednou z prvních věcí, které si povšimneme, je úžasný univerzalismus tohoto snu. Neříká někteří lidé, říká všichni lidé. Neříká bílí lidé, říká všichni lidé, tedy včetně černochů. Neříká všichni křesťané, říká všichni lidé, tedy včetně Židů. (…) Vědecký génius nám umožnil přetvořit svět na jediné sousedství, nyní z něj svým morálním a duchovním rozvojem musíme udělat bratrství. Musíme se naučit spolu žít doslova jako bratři, jinak spolu zemřeme doslova jako blázni. Musíme pochopit, že žádný jedinec nemůže žít sám; že žádný národ nemůže žít sám. Musíme žít spolu, musíme se starat o všechny ostatní. Každý akademický obor má své pojmosloví a moderní psychologie má jedno slovo, které pravděpodobně používá častěji, než kterékoliv jiné. To slovo je nepřizpůsobivý. V našem společenském řádu jsou jisté věci, kterým se odmítám přizpůsobit.
Nikdy jsem se nehodlal přizpůsobit zlu segregace a diskriminace. Nikdy jsem se nehodlal přizpůsobit náboženské bigotnosti. Nikdy jsem se nehodlal přizpůsobit ekonomickým podmínkám, které mnoha lidem seberou i to nezbytně nejnutnější a hrstce dopřejí luxusu. A k nepřizpůsobivosti volám všechny lidi dobré vůle, neboť pravda může být taková, že spása našeho světa spočívá v rukou nepřizpůsobivých.
Buďme tak nepřizpůsobiví jako prorok Amos, který uprostřed vší nespravedlnosti své doby dokázal vyřknout slova, jejichž ozvěna zní staletími: Ať se valí právo jako mocná řeka, spravedlnost jako proud, jenž nevysychá! (Am 5,24). Buďme nepřizpůsobiví jako Ježíš Nazaretský, který se dokázal podívat do očí mužům a ženám své generace a zvolat: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. (Mat 5,44).
Věřím, že právě díky takové nepřizpůsobivosti dokážeme vykročit z bezútěšné a skličující půlnoci nelidského chování člověka k člověku do zářivého rozbřesku svobody a spravedlnosti. Potud tedy veliký vizionář a dobrý teolog Martin Luther King. Milí přátelé, přál by si, aby alespoň jedním krůčkem na této cestě byly také mezinárodní dny proti rasismu. Vždyť Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
Bohoslužby proti rasismu – Žižkov 2 + Zbraslav
Pozdrav:
Introit: Ž 100,1b-3 Hlahol Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase.
Píseň: 715 Modré nebe, slunce zář
Modlitba:
1. čtení: Ž 8
Píseň: 602 1-3, 10 Pamatuj člověče, proč tě Pán Bůh stvořil
Modlitba po kázání:
Píseň: 717 Tvá, Pane, láska
Ohlášky:
Píseň: 332 Pane, víš, jak málo lásky mám
Přímluvná modlitba:
Prosíme, sešli nám své světlo, dobrý Bože, abychom viděli cestu do světa míru a spravedlnosti.
Sešli nám svou pravdu, dobrý Bože, abychom odlišili správné od špatného a uvědomili si, co je naším úkolem.
Sešli nám svého ducha, dobrý Bože, abychom se mohli zbavit strachů a sebrat odvahu, být tu pro ty, kteří nás potřebují.
Sešli nám svou útěchu, dobrý Bože, abychom mohli utěšit ostatní a stávat se svědky tvého světla a tvé pravdy.
Věříme, že u tebe najdeme odpočinek, přestaneme myslet jen sami na sebe a přiveďte je před sebe ty, kterým chybí tvé světlo a tvá pravda: zajatce, hladové, opuštěné, unavené, ztracené, lidi bez domova.
Pane, čekáme na tebe, přijď k nám, věříme v tebe, že jsi náš Bůh.
V tiché chvíli ti svěřujeme sami sebe i to, co nám leží na srdcích.
Otče náš…
Poslání: Kol 3,8-13 8 Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. 9 Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky 10 a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. 11 Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus. 12 Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. 13 Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.
Požehnání: Fil 4,7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
Píseň 777 Buď mojí nadějí do příštích dnů